"Díky za opravdu osobní poslední rozloučení, které jsme si mohli tvořit a sestavit sami.. Díky za opravdu velkou podporu a pochopení ve chvíli, kdy je ouvej .. Díky za pomoc, která přesahuje rámec představ o přípravě obřadu .. a která trvá dodnes. Díky."
"Jsem ráda, že Terezka se svým pohledem na smrt jako přirozeným vyústěním života, se svými setkáními a diskuzemi nad tématem smrti vychází ven, do povědomí veřejnosti, která se vlivem naší kultury a jejího pojetí smrti stále ještě bojí, neví.."
"Terko, ještě jsem neudělal jednu věc, na kterou již nějaký čas myslím. Tím je poděkování za podporu mé devadesátijednaleté mámy (dlouhý věk - dlouhé slovo). Plně si uvědomuji, že podpora, kterou ji osobně vytváříš, není v silách rodiny, nelze ji nijak modelovat ani nahradit. Nejde jen o program, který máš vždy připravený a ladíš jej na míru člověku, se kterým spolupracuješ. Jde o to, že jsi vnějším, dalším člověkem v životě mé mámy, nezávislým, neovlivněným situacemi, které jinak přirozeně v životě "staříků" existují. Dáváš jim příležitost vystoupit ze stereotypů rodiny a opět objevovat sebe sama, být sám sebou. Tento fakt jim dodává novou energii a je vidět, jak přepínají do jiného modu chování a jednání. Přirovnal bych to asi k období puberty, kdy se jedinec vůči rodičům vymezuje, jde do přirozeného odporu, ale v kontaktu s jinými lidmi je báječným mladým člověkem, v kterého se obratem promění. A tato proměna je díky setkávání s Tebou opravdu nenahraditelná."