Zkušenosti rodin

"Díky za opravdu osobní poslední rozloučení, které jsme si mohli tvořit a sestavit sami.. Díky za opravdu velkou podporu a pochopení ve chvíli, kdy je ouvej .. Díky za pomoc, která přesahuje rámec představ o přípravě obřadu .. a která trvá dodnes. Díky."

"JAK MOC ZÁLEŽÍ NA ROZLOUČENÍ?

Naše milovaná babička už měla požehnaný věk, ale že se rozhodne odejít pár dnů před mým odletem do Indie, to bylo trochu překvapení. Každopádně šlo o zajímavý souběh událostí, protože moje cesta vedla právě do poutního města Váránásí, které je proslavené svými kremačními rituály přímo na břehu posvátné řeky Gangy.

Možná proto, že věřím na něco mezi nebem a zemí, možná proto, že jsem ještě před odletem chtěla udělat to nejlepší a taky proto, že rodiče nebyly právě zdravotně v kondici, jsem jim navrhla, jestli by nechtěli oslovit Tereza Kovářová a její organizaci Návrat duše, aby nám se vším pomohla.

A přestože jsou spíše konzervativní povahy, s vděkem i určitou zvědavostí tuto nabídku přijali. A já se tak mohla zúčastnit ještě dvou intenzivních ale NEZAPOMENUTELNÝCH rodinných setkání, které si Terka vzala na starost. A tak se bez zbytečných zmatků vyřešily nejen organizační věci, ale Terka doslova vnesla SVĚTLO do celé té tíživé situace.

Společně jsme se radovali nad tím, když jsme vytvořili barevné parte s obrázkem květin, které babička tolik milovala, když jsme vyškrtli klasické věnce s černými stuhami a objednali lokální a SMYSLUPLNOU květinovou výzdobu od Ked·lub·ek, a když jsme četli ze vzpomínek, které nám po babičce zůstaly a které se staly podkladem pro velmi lidskou poslední řeč.

Terka uměla najít bravurně kompromis tam, kde ne všechny zúčastněné strany souhlasily, uměla PODPOŘIT tam, kde byly obavy, a já jen tiše pozorovala, jak byl celý ten proces pro naši rodinu LÉČIVÝ.

A přestože jsem v den pohřbu už byla na druhé straně zeměkoule, měla jsem dobrý pocit, že vše je v těch nejlepších rukách. A  když jsem se účastnila místních rituálů smrti, které se dějí se vší úctou veřejně na základě tisíciletých tradic, uvědomila jsem si, jak moc je důležité a také přirozené, vrátit se zase k tomu, aby bylo rozloučení opravdovou OSLAVOU ŽIVOTA, a ne pouhou povinností.

A proto jsem měla velkou radost, když mi po návratu všichni potvrdili, že to v podobném duchu pojala i Terka. Obřad v kostele vedl nejen kněz na přání babičky, ale jeho proslov se prolínal s UKLIDŇUJÍCÍMI slovy Terky a také přednesem vzkazů od pravnuka.

A já věřím, že ona se tam nahoře blaženě usmívala."

"Jsem ráda, že Terezka se svým pohledem na smrt jako přirozeným vyústěním života, se svými setkáními a diskuzemi nad tématem smrti vychází ven, do povědomí veřejnosti, která se vlivem naší kultury a jejího pojetí smrti stále ještě bojí, neví.."

"Terko, ještě jsem neudělal jednu věc, na kterou již nějaký čas myslím. Tím je poděkování za podporu mé devadesátijednaleté mámy (dlouhý věk - dlouhé slovo). Plně si uvědomuji, že podpora, kterou ji osobně vytváříš, není v silách rodiny, nelze ji nijak modelovat ani nahradit. Nejde jen o program, který máš vždy připravený a ladíš jej na míru člověku, se kterým spolupracuješ. Jde o to, že jsi vnějším, dalším člověkem v životě mé mámy, nezávislým, neovlivněným situacemi, které jinak přirozeně v životě "staříků" existují. Dáváš jim příležitost vystoupit ze stereotypů rodiny a opět objevovat sebe sama, být sám sebou. Tento fakt jim dodává novou energii a je vidět, jak přepínají do jiného modu chování a jednání. Přirovnal bych to asi k období puberty, kdy se jedinec vůči rodičům vymezuje, jde do přirozeného odporu, ale v kontaktu s jinými lidmi je báječným mladým člověkem, v kterého se obratem promění. A tato proměna je díky setkávání s Tebou opravdu nenahraditelná."